Kde se vzal, tu se vzal, během jedné večeře se na stůl snesl talíř s thajskými nudlemi a spolu s nimi datel, sedl si mi na rameno a s pečlivostí a urputností sobě vlastní mi začal klovat mozek z hlavy.... (nechte si ty blbý vtipy o tom, že musí zákonitě umřít hlady ....)
Máme to za sebou. Rok se překulil, z aktuálního se stal starý, z budoucího nový.... z nového aktuální...
Pokládala jsem se za grafomana... začalo to úhledným "a" v písance... vlastně ne, na úplném začátku písanky stály čárky, vlnky, spirálky.... pečlivě jsem je sázela na řádky a děsně mě to bavilo. pokračovala jsem ostříleným "ema má mísu" a vysloveně jsem si užívala poprázdninové slohovky...pyšná jsem byla na svou tréninkovou maturitní slohovku, pravda, ta "naostro" už se tak nepovedla. nesnášela jsem dětské tábory, ale milovala dopisy, které s nimi souvisely. dopisy domů, mámě a tátovi a kočkám a psovi a králíkům a slepicím...
... ale hůř se to udělá... Tisíckrát jsem si v období "kousek před Ježíškem až dodnes" opakovala: příště si dobře rozmysli, co si přeješ!
Porůznu vygooglované květomluvy o slaměnce hovoří jako o květině, která "symbolizuje nenáročnost, skromnost a schopnost vyrovnávat se s problémy", je odrazem "trvanlivé krásy" a její vzdorovité okvětní lístky skrývají přesvědčení, že "pravá láska nepomine", a ten, kdo Vám ji daruje vlastně říká: "chci být hoden Tvé lásky", případně: "chci být hoden Tvých nevhodných představ" (čímž se pravděpodobně myslí představy chlípné, slovo "nevhodný" mi sem jaksi nepásne, na jazyku mám vhodnější, ale ne a ne ho vylovit, třeba časem)...
V pozadí těchto slaměnkových definic je fakt, že slaměnka po usušení neztrácí na své kráse, je stálá, trvalá, svým způsobem neumírá. Zdálo by se, že za svého života bude nenáročnou květinou k pěstování... že si vystačí s málem... opak je pravdou, potřebují hodně vody, jsou velice citlivé na mráz, mají mělké kořenové baly, takže se lehko vyvrátí... (to ze mě nehovoří pěstitelské zkušenosti, ale google).
Slaměnka může vypadat různě, nízká, vysoká, žlutá, červená, mixovaná....
Nad příspěvky, které převážně komentují povětrnostní situaci za oknem, se vohrnuje nos... Všichni přeci vidíme, že prší, že sněží, že mrzne... Tak proč o tom pořád někdo píše???!!!
A mně jsou ty vohrnutý nosy ukradený, a tak můžu napsat: Venku to pekelně kloužéééé!
Pár dní zpět jsem tu spílala utajeným a obávaným zákoutím nového roku a dnes prosím... Kéž by platilo přísloví: "Jak na čtvrtý den nového roku, tak po celý rok..."!
15:34, vracím se od kamarádky z Roztyl, kde jsem našla útočiště pro přežití posledního dne roku deset. Klimbám a zvědavě pokukuji po svých metrových (nikoli metroušských) spolucestujících... Podstatná část z nich dělá přesně to samé co já... vrací se domů... Klimbají, spí, někteří působí, že co nevidět usnou, jiní, že před chvilkou vylezli z nějakého uváleného brlohu a do jiného.... neuváleného... zase zalezou... A někteří stále slaví... nevykazují známky únavy, pokud za ně nepokládáme vratké nohy a popletený jazyk... "Slečnooo, posaďte se, já se v novém roce rozhodl být dže-zzzz-manem... teda... džez... dže-n-tl-mane-mmmmm...!"
Tahle jeho hláška se mi od té doby pravidelně připomíná se čtvrtečním zvoněním budíku. A deptá mě. A ubíjí... Oč jednodušší bylo vstávání, když jsem se pěkně protáhla a řekla si, že je dnes čtvrtek... takže zbývá už jen pátek a je víkend... Vyznělo to prostě...od víkendu mě dělí už jen jeden den...
ON a ONA cestou přes park...
"Hele, to je asi výdech z metra, viď?", zabodne prst ve směru zpoza roští stoupající páry....
ON otočí hlavu naznačeným směrem, zavětří a nakrčí nos:
" ... no...spíš.... výprd než výdech...."